Nevím, jak to chodí u vás, ale je zvykem, že majitelé těch méně obvyklejších značek aut se na silnicích zdraví. Je to taková silniční nepsaná etiketa. Bohužel, s příchodem nových supermoderních automobilů tento milý zvyk upadá a řidiči raději vytlačují jeden druhého ze silnice a na křižovatkách si dávají závody ve startu na zelenou.
Vydáno: 20.12.2007
S úsměvem na rtech tedy vzpomínám na všechny ty majitele trabantů (ať současné nebo ty, kteří ho vlastnili kdysi dávno), kteří si s chutí zablikají na protijedoucího kolegu a nebo se rovnou zastaví na kus řeči při stání na benzínce.
Jednou jsme takhle tankovali v Praze u benzínky na Plzeňské ulici a vedle nás se objevil chlápek asi padesátiletý s bílým kombíkem. Když si nás všiml, hned se s námi zdravil. Nechybělo obcházení kolem našich vozů, diskuze na téma „potřeboval by dostat novej lak, ale i tak se mi s nim jezdí dobře“ nebo „jaký olej tam lejete“?
Také při opravě a servisní údržbě našeho trabíka se u nás často zastavuje soused, kterému už táhne na sedmdesát a s úsměvem chválí, jak se o auto staráme. „To já jsem kdysi měl taky dva,“ říkává a dodává „máte to moc hezky vyleštěný, pěkný.“ A se svou babičkou nám pak zamávají, ať prý se nám dobře jezdí.
Samozřejmě, že my také nezahálíme a když potkáme nějakého trabantistu, kterého ještě neznáme, hned se k němu hlásíme a obdivujeme jeho krasavce. Nechybí výměna vizitek s adresou na trabistránky, aby se naše rodina co nejvíce rozrůstala.
Nevím, jestli řidiči fabií nebo mercedesů mají také podobné zkušenosti a pokud ano, ráda si poslechnu jak to chodí u nich. Zda solidarita a přátelství z českých silnic ještě nevymizely.
Text a foto: Zuzana Procházková
