Výrobci automobilů se bouří proti pořád tužším pravidlům, která jim nastavuje EU. Můžou si za to sami. Skutečnost je taková, že automobilky se měly začít bouřit v okamžiku uvedení slova katalyzátor do požadavků EU. Od toho momentu šlo vše, co se automobilismu jako takového týká, smykem. Krása a kouzlo okamžiku umění natočení studeného motoru upadlo v zapomnění a obrovská hmota komerce spláchla vše krásné do hajzlu.
Skuteční šoféři jsou již jen vzpomínkou vonící benzínem. Rádoby řidiči se na světě množí řadou více než geometrickou, v podstatě se jedná o bujení rakovinného nádoru a s jejich mentalitou roste i počet mrtvol na silnicích. Ano, ne tak rychle. Jsou tu i misionáři, prosazující pasivní bezpečnost, od pásů, přes airbagy, které mají neoddiskutovatelný přínos, až k pseudobezpečnostním systémům typu ABS, ASR, automatickému spuštění stíračů, udržení bezpečné vzdálenosti a samočinnému zaparkování do řady stojících vozidel. Proboha! Když to neumíš sám, tak jeď, ty kreténe, tramvají!
Ono to vše začalo vlastně už mnohem dřív. V Americe. Kde také jinde. Blbej Sam zjistil, že má jen dvě nohy. Henry mu to sice v osmém roce usnadnil, když jimi nechal jen řadit, ale pak se po řidičích začalo požadovat, aby ovládali plyn, brzdu a spojku. No to přece nejde! Jak mám těma svejma, swing dokonale ovládajícíma nohama, dupat na tři pedály? Tak přišla na svět automatická převodovka. A k té myšlence už byl jen krok: pravá plyn, levá brzda. Aby bylo dílo dokonáno, Evropan začal tu svojí levou nohu strkat pod sedadlo, aby si nenamlátil držku vo glásšajbu, když tam leze dvojka. Blbec. Blbcovství na druhou. Američan vymyslel automat, protože mu dvě nohy nestačily na tři pedály, Evropan zase neuměl brzdil levou.
A ještě pár let před tím se objevuje synchronizace. Napřed mezi dvojkou a trojkou, s nástupem čtyřrychlostních převodovek i mezi trojkou a čtyřkou. Ještě u našich Octavií (mám na mysli pochopitelně OCTAVII, ne NEW Octavii) ve standardu synchron chyběl. Ale byznys je byznys, tak se synchronizace stává standartem. To aby si i mentálně slabší a méně zruční, prostě kopyta, mohli zajezdit.
Rokem 2000 pak definitivně končí éra automobilismu a začíná éra debilismu. Tedy orientačně. Ještě v roce 2004 vyrábí Citroën své Berlingo s naftovým motorem bez přeplňování. Ale to je už jen labutí píseň. Jistě, nejede, je to zdechlina, ale umí za pět litrů na sto a najede milion kilometrů. (Opravdu nejede? Existuje jistá brožura, kde jsou uvedeny paragrafy s čísly o padesáti v obci a devadesáti mimo ni, a to i Berlingo bez turba splňuje s velkou rezervou.)
Ano, samozřejmě, že se najde řada, snad i stádo oponentů, kteří budou argumentovat slovy, že řidičák by se měl odebírat v šedesáti a auta starší pěti let je nutno sešrotovat. Vy blbečci, víte kolik let je panu Walteru Röhrlovi? Kdo z vás na něj má?
Nevím, zda osvěta je tou správnou formou prevence. Spíš by asi byla účinnější metoda fyzických trestů. Veřejných fyzických trestů. Jenže ta naráží na některá právní ustanovení. Takže se nadále budeme posouvat dobou, až k uzákonění plně automaticky ovládaných automobilů, kdy zásah řidiče bude minimálně přestupkem, ne-li trestným činem. A tankování bude smět provádět pouze způsobilá a náležitě poučená osoba.
Text: Milan 911, spolupracovník redakce
Foto: Matěj Žovinec
