Hyundai H1: něco pro pana Jančuru

TEST: Korejské automobilce se skvěle povedl útok na evropský trh modelem i30. Teď se chystá převzít vládu v království minibusů, kde se zatím daří hlavně Volkswagenu. Naše týdenní zkušenosti s Hyundai H1 ukazují, že má minimálně dobře nakročeno. Takže až se Student Agency bude poohlížet po nových minibusech, co takhle zavolat do Koreje?

Vydáno: 21.11.2008

Kdyby tak šéf Student Agency Radim Jančura opravdu učinil, určitě by mu dovezli naprosto stejný model jako nám. Hyundai H1 jsme totiž přebrali ve slušivém žlutém lakování. To pěkně kontrastuje s ochrannými plasty na spodu karosérie i mohutnou čelní maskou chladiče, jejíž velikost opticky zmírňují oblé světlomety. Zboku zaujme bohaté prosklení po celé délce a jemné obloukovité linky nad koly. Vůz působí mohutným dojmem, ale to mu právě velmi sluší a má vpravdě moderní vzhled.

Rozměrově jde o opravdového obra, vždyť na délku měří 5125 mm. Je široký 1920 mm, což je jen o pět milimetrů menší hodnota, než jeho výšky. Velmi příjemným údajem je rozvor, nápravy jsou od sebe vzdálené 3,2 metru. To je ještě o 12 centimetrů více, než čím se může chlubit nedávno testovaný Chrysler Grand Voyager, který se jinak Hyundai H1 rozměrově velmi podobá.

Vysoko nad provozem
Jak už údaje napovídají, vnitřní prostornost je opravdu úctyhodná. Ani nevadí, že musí cestující vystoupit na poměrně vysokou podlahu. S výškou vozu 1925 mm mohou uvnitř mezi třemi řadami sedadel libovolně přecházet třeba i za jízdy. V předu se sedí opravdu královsky. Velká sedadla poskytují dobrou oporu pro záda i stehna a mají i celkem dobré boční vedení, což u vanů nebývá někdy zvykem. Škoda, že loketní opěrku dostal jen řidič.

Ten si bude ovládání vozu náležitě užívat. Z vysokého sezení vyplývá dobrý přehled o dění na vozovce, přístroje jsou jednoduché a přehledné, volant dobře padne do ruky a je i překvapivě pohledný. Ztrácí trochu na citlivosti, na druhou stranu mají kola pod jeho vedením velký rozsah otáčení, takže se s H1 docela dobře manévruje.

Ovladačů je na středové konzole minimum. Vlastně jde jen o klimatizaci, která je součástí základní výbavy. Umožňuje posílání chladného vzduchu na zadní řady, přičemž i tam si posádka pomocí otočných ovladačů může jeho přísun regulovat. Velmi nás překvapilo dokupované autorádio, které se už u nových aut jen tak nevidí. Sundávat a schovávat jeho panel nebylo právě pohodlné.

Mačkat se nebudete

Velkého prostoru si užívá nejen řidič, ale i posádka na dvou zadních řadách po třech místech. Na ně se přistupuje mohutnými posouvacími dveřmi po obou stranách, které po svém otevření udělají luxusní prostor pro jakoukoliv postavu. Ve druhé řadě je místa na nohy neomezeně, ve třetí trochu méně. Je ale zavádějící takto o tom psát, protože prostřední řada je posouvatelná a dá se pro pasažéry dobře uzpůsobit. Také zadní sedadla jsou co do velikosti a opory optimální, a ve třech se rozhodně v žádné z řad nebudete nijak přehnaně mačkat.

Trochu zklamáním ale zůstává zavazadelník. Tedy, pokud se vlastně vůbec dá hovořit o zavazadelníku. Je to prostě zbylý prostor za zadními sedadly, kterému chybí taková základní věc, jako plato na krytí obsahu. Ano, jeho velikost 850 litrů je dostatečná snad pro všechny cestující, ale až budou chtít zastavit někde na oběd, bude muset jede z nich hlídat. Zadní skla totiž nejsou tmavá.

Slabá je také variabilita interiéru. Ne, že by nejrůznějších míst pro odkládání drobností bylo málo. Vadil nám ale fakt, že sedadla nejdou sklopit. Pokud chcete zadní řadu odstranit, můžete ji jedině vyšroubovat. Navíc i opěradla sedadel mají omezenou polohovatelnost, která činí jen pár desítek stupňů dopředu a dozadu. Až k sedáku je nesklopíte, rovnou plochu z nich také neuděláte. Tento nedostatek vylučuje převoz rozměrnějších předmětů a kdo by občas neměl chuť něco stěhovat, když má tak velké auto! To například už zmíněný Chrysler Grand Voyager nabízel systém Stow’n’Go, kdy šlo jednotlivá sedadla hbitě schovat pod podlahu, výsledkem tak byla dodávka s naprosto rovnou plochou. A to měl jen o jedno místo méně!

Volba padla na diesel

Velká pochvala ale míří pod kapotu. Vybrat pohon pro vůz vážící 2282 kilogramů schopný uvézt skoro další tunu lidí a zavazadel navíc, není nic jednoduchého. Nakonec se korejští inženýři shodli na naftovém čtyřválci 2,5 CRDi. Jak jeho název napovídá, jde o moderní diesel se systémem common rail. Podává výkon 170 koní a točivý moment 392 Nm, který je dostupný sice jen od 2000 do 2500 otáček za minut, do výkonnostního maxima ale působí skoro stejně výrazně. Odspodu by mu však trochu více píle neuškodilo.

S těžkým nákladem si dokáže poradit dobře a zrychlení z nuly na stovku za 14,5 sekundy berte trochu s rezervou. V nižších městských rychlostech je svižný a v dopravě dokáže v pohodě sekundovat běžným vozům. Až při vyjetí ven je evidentní úbytek sil se stoupající rychlostí. Dálniční maximum však není žádným problémem a i přes pouze pětistupňovou manuální převodovku si dokáže udržet slušnou spotřebu. My jsme nakonec jezdili v kombinaci za zhruba 9 litrů nafty na sto kilometrů. U lehčích aut by to bylo hodně, ale nezapomeňte, že tohle je trochu jiná kategorie.

Řízení bylo překvapivě zábavné. Jednak si řidič tak trochu podvědomě hraje na „autobusáka“ a to mu činí radost, jednak je u Hyundai H1 netradičně poháněna zadní náprava. Ve výsledku tak síla točivého momentu netrhá řidičovy ruce z volantu, průjezd zatáček je hladký a umožňuje poměrně svižně je projíždět. Projev common railu je příjemný a nikterak neobtěžuje, řazení pákou, která je dobře po ruce je trochu tužší, ale dá se zvyknout. Komfortní podvozek dá zapomenout na výmoly a nic se nezmění ani při větším naložení. Je zkrátka dimenzován pro svou práci.

Suma sumárum, Hyunadi H1 by se mělo v segmentu „lidských dodávek“ dařit dobře. Poskytuje velký prostor a pohodlí na všech místech. Navíc stačí jeden pohled na cenovku a je jasno: za 659 900 korun je Hyundai H1 se slušnou výbavou schopna zaútočit na dosavadní neotřesitelnou pozici Volkswagenu. A pan Jančura by se zřejmě také dlouho nerozhodoval.

Výsledná známka 2

Jak hodnotila rodina Rychlých

	Antonín: Tak bohatý vnitřní prostor se jen tak nevidí. Pohodlí budete mít opravdu na jakémkoliv místě, všech osm cestujících. Nastupuje se velmi dobře a systém sklápění je jednoduchý a rychlý. Problémem je pro mě kufr, který je opravdu špatně využitelný. Dávám známku 2
	Jana: Hyundai má určitě nakročeno správným směrem.Stačí se podívat na cenu a na výbavu, kterou s ní přináší. Zatímco Volkswagen se pohybuje kolem milionu, za 660 tisíc tu je van, který odvede stejnou službu. Jsem nadšená. Dávám známku 1*
	Nikola: Jsem ráda, že korejská auta už dávno nejsou to, co bývala. Hyundai H1 je vzhledově povedená a to i uvnitř, kde se zapracovalo na kvalitě materiálů. Dokonce tu najdeme i měkké plasty. Na cestování ve velkém je to určitě dostatečné. Dávám známku 2
	Tomáš: Ne, tohle není žádný rychlík. Pozitivní ale je, že motor sílu neztrácí při větším naložení. Řízení mě nakonec bavilo. Bylo to totiž něco jiného, než co tu máme běžně. Měl jsem pocit, že jsem autobusák. Pokud chcete závodit, tohle vaše volba samozřejmě nebude, jenže na van poskytuje 2,5litr slušnou dynamiku. Dávám známku 3
Jak a proč hodnotí naše rodina Rychlých.

Text: Jan Markovič
Foto: Zuzana Procházková

PARAMETRY

Základní cena v provedení Tour: 659 900 Kč

Výbava: ABS, EBD, protiprokluzový a stabilizační systém, bezpečnostní vzduchový vak řidiče a spolujezdce, klimatizace v přední i zadní části, disky kol z lehkých slitin, el. ovládaná a vyhřívaná vnější zrcátka, dálkově ovládané centrální zamykání vč. alarmu, tónovaná skla, el. ovládání předních oken, přední mlhová světla, výškově nastavitelné sedadlo řidiče, palubní počítač

Galerie