Hyundai i30 CW 1.6 CVVT: zlaté české ručičky?

TEST: Z výrobní linky v českých Nošovicích sjíždí model i30 už nějakou dobu. Propagace tohoto automobilu ukazuje na fakt, nebo chcete-li pořekadlo, že české ručičky jsou zkrátka a dobře zlaté. Odpověď na to, jak moc je toto tvrzení pravdivé, jsme hledali za volantem verze kombi vybavené zážehovou jedna-šestkou.

Vydáno: 26.10.2009

Hyundai i30 nepatří na pohled mezi automobily, před kterými by se vám podlamovala kolena a řidiči museli odhánět chtivé slečny. Ať se vám to líbí nebo ne, tak to prostě je a je jedno, zda se bavíme o pětidveřovém hatchbacku nebo o dnes testovaném kombi s označením CW.

Korejský design je poměrně nenápadný, ale určitě se najde početná skupina zákazníků, kterým se právě tento fakt bude líbit a nebo zkrátka pohlížejí na praktickou stránku věci a nějaké designové výstřednosti a libůstky příliš neřeší. Pokud patříte mezi tuto skupinu zákazníků, pak jste tu na správné adrese, protože nenápadná i30 CW má určitě co nabídnout. Uvnitř je totiž korejsko-český automobil překvapivě schopným hráčem. Jedinou věcí, která může při pohledu na vůz upoutat vaši pozornost je velký rozchod kol a právě tato vlastnost se naplno projevuje v interiéru.

Pro dlouhány

První usednutí za volant celkem logicky vyvolal vzpomínky na dříve testovaného a o jednu desítku menšího sourozence. Řeč je samozřejmě o modelu i20. Na rozdíl od něj je znát, čož je dobře, že „ítřicítka“ patří do kategorie vyšší. Interiér tak působí hodnotněji. Najdeme zde měkčené plasty, mimochodem kvalitně zpracované, čalounění se dostalo také na výplně dveří, kde v i20 chybělo a zapomenout nesmíme ani na povedený volant a přehledný přístrojový štít.

Pochválit lze také středový panel, i když ten přeci jen nebyl bez chyby. Velmi mi vadil modře podsvícený displej, který svítí především v noci takzvaně „jako o život“ a nic na tom nezmění vaše snaha v podobě tlumení světla na nejnižší možnou hodnotu. Ale to je pouze detail. Naopak mne potěšila možnost připojení USB zařízení k audio-systému a chlazená schránka spolujezdce.

Račte se usadit

Jakkoliv se může zdát, že výše uvedené odstavce mluví ve prospěch testovaného automobilu, jeho největší plus máme teprve před sebou. O velké vzdálenosti mezi přední a zadní nápravou už řeč byla. Důsledkem tohoto řešení je prostor pro zadní cestující, za který by se nemusely stydět ani automobily postavené o třídu výše.

Je vcelku neobvyklé, že já, bezmála 190 cm vysoký, štíhlý, pohledný a samozřejmě také úspěšný mladík (pardon, to sem zas tak nepatří), se pohodlně usadím za sedadlo řidiče, které jsem si nastavil k obrazu svému. K mému údivu mi na zadním sedadle stále ještě zbývala před koleny rezerva. Za to si zaslouží Hyundai pochvalu. V tomto ohledu totiž patří mezi špičku svého segmentu.

Skromný zavazadelník

Ale nebojte se, zázraky se nedějí a ani kombi odvozené od modelu i30 není nafukovací. Takže je celkem logické, že pokud vývojáři upřednostnili prostor pro posádku, bylo to na úkor prostoru pro zavazadla. Základní objem zavazadelníku nedosahuje ani na hodnotu 500 litrů, což možná nejednoho chalupáře zklame.

Můj názor je ovšem takový, že i 415 litrů postačí a že je pro běžné ježdění (které se většinou odehrává s poloprázdným zavazadelníkem) výhodnější více místa na zadních sedadlech. Ale dost záleží na konkrétní osobě, která si daný vůz pořizuje. Rozhodně potěší možnost sklápění opěradel do roviny a celkově dobře využitelný prostor určený pro náklad.

Zlatá střední cesta?

Naše pohonná jednotka patří mezi zlatou střední cestu. To přeloženo znamená, pokud jste skromní, že si můžete pořídit menší motor 1.4 CVVT, a nebo zvolit silnější dvoulitrovou alternativu. Samozřejmě v nabídce nechybí vznětové agregáty, o těch se ovšem dnes bavit nebudeme.

Pokud bych měl vyzdvihnout vlastnost, která se mi na benzinové jedna-šestce líbí, byla by to kultivovanost. Motor běží neslyšně, i když na volnoběh jsou cítit jisté vibrace. Do středních otáček ale posádku nijak neobtěžuje, pracuje tiše a navíc disponuje silou tak akorát velkou. Konkrétní čísla mluví o maximálním výkonu 126 koní při 6300 ot./min a vrcholu točivého momentu na úrovni 157 Nm (4200 ot./min).

Tiše a nenápadně

V praxi to znamená, že motor působí asi tak stejně nenápadně, jako už zmiňovaný design. Nenáročným zákazníkům postačí, vyznavači rychlejších přesunů budou strádat především v nižších otáčkách. Mnoho automobilek totiž nahrazuje atmosferické motory přeplňovanými, a ty nabídnou podstatně lepší zátah v širším poli otáček (viz např. nedávno testovaný Mégane Grandtour 1.4 TCe).

Pokud chcete dosáhnout na výkonové maximum, musíte motor točit, a to znamená… Ano, všichni dobře vědí, že to znamená vyšší spotřebu. Ta naše průměrná po testu má hodnotu rovných osmi litrů na sto kilometrů jízdy. V důsledku chybějícího šestého převodového stupně jsme naměřili oněch 8 litrů jak ve městě, tak na dálnici (tedy pokud se pohybujete na maximálním povoleném rychlostním limitu).

Jak je za volantem?

Takže tu máme průměrný vzhled, skoro až špičkový prostor pro posádku a nenápadný motor. A jak že se tohle všechno řídí? Musím říci, že jsem byl mile překvapen. Kromě toho, že jsem si musel zvykat na tvrdší sedačky a malou oporu v oblasti stehen, nelze í-třicítce vytknout z pohledu řidiče téměř nic.

Řízení je totiž až nečekaně přesné a to samé musíme říci také o převodovce. Té by neuškodila šestka, která je výsadou pouze vznětových motorů, ale co se týká přesnosti chodu páky samotné, Hyundai opět zabodoval. Podvozek zvládne nároky většiny řidičů s velkou rezervou a ti zbývající si asi vůz karoserie kombi nekoupí. Nutno však podotknout, že nad dálničním limitem vůz citelně znejistí.

Hyundai i30 CW je „obyčejné“ auto. Působí poměrně nenápadně, ale má v sobě velká pozitiva. Tak zaprvé to je prostor pro posádku, za druhé vyzdvihnu řízení a konečně, tak jako u všech modelů této značky, boduje hlavně cenou. Takže jak je to s těmi ručičkami? Nejsou dokonalé, tak jako všechno, ale po testu můžeme říci, že na té reklamní kampani něco pravdy bude.

Výsledná známka 1-

Jak hodnotila rodina Rychlých

	Antonín: Tak zrovna já asi patřím mezi ty chalupáře, kterým by objem zavazadelníku nestačil. 415 litrů je docela málo, ale na druhou stranu musím říci, že prostoru pro zadní cestující je dostatek. Preferoval bych raději nějaký dieselový motor se spotřebou tak o dva litry nižší. Celkově se mi ovšem vůz líbí. Zapomenout totiž nesmíme ani na cenu, která je velmi příjemná. Dávám známku 2
	Jana: Hyundai i30 CW se mi hodně líbí. Je to takové praktické auto pro běžné lidi. Na nic si nehraje a v pohodě převeze celou posádku. Kdyby měl motor o něco nižší spotřebu, dala bych mu bez rozmyšlení jedničku. Tak třeba až v případě dieselové verze. Dávám známku 1-
	Nikola: Hyundai i30 CW je takový nemastný, neslaný. Není vyloženě ošklivý, ale známe daleko výraznější konkurenci. V interiéru vládnou celkem pochopitelně plasty. Taktéž musím říci, že jsou dobře zpracované, ale opět takové fádní. Jo a takhle tvrdá sedadla bych v autě teda mít nechtěla. Dávám známku 3
	Tomáš: Hyundai překvapil především řízením, to je totiž příjemně strmé a relativně přesné. Stejně tak můžu říci, že vůz sedí velmi dobře, ale nad 130 km/h už se příliš necítí. Motor je průměrný. Rodince asi postačí, já bych určitě volil dražšího a výkonnějšího jedince. Dávám známku 2
Jak a proč hodnotí naše rodina Rychlých.

Text: Lukáš Dittrich
Foto: Zuzana Procházková

Konkurence v našich testech
Renault Mégane Grandtour			Škoda Octavia Combi			Opel Astra Caravan

PARAMETRY

Základní cena v provedení Comfort: 389 900 Kč

Cena doplňkové výbavy:  13 300 Kč

Celková cena: 403 200 Kč

Galerie