Rovnou na začátek vynechám ty klasické řeči o tom, jak každý z nás jezdil nebo minimálně viděl Pionýra, jinak také Fichtla, Pincka, Dachla, atd. Tento stroj, i přes svou jednoduchou koncepci, si zachovala nemalá hrstka lidí v srdci a jen díky tomu je můžeme často spatřit jak na silnici, tak na závodech pro ně určených a jiných motorkářských srazech.
Vydáno: 23.7.2008
Dnes se budeme zaobírat typem 23 jménem Mustang. Jedná se o poslední padesátku s agregátem z typu 05. Mustang byl původně určen pro vývoz, ale stále častěji, již od roku 1968 kdy se počalo s jeho výrobou, se některé exempláře objevovaly na Československých silnicích.
Zájem naší veřejnosti o tento lehčí a svižnější model byl natolik silný, že ,soudruzi povolili uvolnění modelu i pro československý trh. Právě z toho důvodu jsou u nás nejvíce ceněny modely s nejnižším výrobním číslem. Jen pro obrázek, u těch nejzachovalejších a nejstarších se pohybujeme okolo částky nepřevyšující deset tisíc korun.
Design z Itálie
Jawa chtěla svoji padesátku přiblížit konstrukci klasického motocyklu. Nechala se inspirovat italskou firmo Italjet, která už nějaký ten rok odebírala motory pro svá dvoustopá vozidla. Jelikož vývoj by trval delší dobu, použila se většina dílů z předcházejících modelů (05, 20, 21). Nejmarkantnějším rozdílem ovšem byla zvětšená nádrž (design samozřejmě z Itálie). Její objem (něco přes osm litrů) podstatně zvýšil dojezd motocyklu. I když v té době to jen znamenalo méně častěji tankovat, jelikož z vlastní zkušenosti vím, co se děje s tělem, převážně s jeho dolní polovinou, při ujetí více jak 50 kilometrů v kuse.
Přední světlo bylo původně z Aprillie, ale ihned po uvedení na český trh (1969) bylo nahrazeno lampou z Jawy 90 (hranatý tachometr). První verze měly také sedlo z devadesátky, tlumič výfuku byl z modelu 21 a na řidítkách se nacházela pevně navařená hrazdička.
Nádrž vytvořenou italskými designéry dozdobila černá linka kopírující její bok. Přední blatník byl původně uchycen hrazdičkou, později jednoduše přichycen na přední vidlici plechovými výlisky, které nejeden lesní jezdec každou chvíli rovnal. Kastlík pro nářadí byl důmyslně vytvarován do atypického šestihranu pod sedlo. Celý motocykl tedy získal nádech lehkého stroje na cesty po městě a okolí.
Odlehčení stroje mělo vliv především na jeho jízdní vlastnosti. Zmenšil se odpor vzduchu a sólo jízda se stala radostí. Řidič, který s citem uměl zatahat Pincka za plyn si mohl vychutnávat pružnou leč hlučnou jízdu. Při jízdě ve dvou se samozřejmě nedalo rozpohybovat tento stroj jako při jedné osobě.
Upaloval až 75 km/h
Cestovní rychlost byla ideální mezi 40 a 50 kilometry v hodině, ale dobře vyladěný a seřízený stroj krásně upaloval 60 až 65 km/h. Při použití čtrnáctizubé malé rozetky se rychlost pohybovala na rovných úsecích až okolo 75 km/h. V tomto případě si člověk připadal jako pilot atomové bomby.
Motocykl byl ze začátku vybaven 20 W zapalováním, později 30 W. Vývozní typ byl dokonce vybaven baterií upevněnou pod nádrží na rámu. Jednalo se o podtyp Golden Sport, v Česku se teď nachází už jen tři nebo čtyři exempláře.
Ovládací prvky měly především funkční význam, proto nehledejme žádné designové extrémy. Původní pětihranný tachometr byl v roce 1971 nahrazen kulatým, výfuk upraven zešikmeným zaříznutím a bez sifonové koncovky. Zadní kyvná vidlice byla vyrobena z trubek místo výlisků u prvních typů a řidítkům zmizela hrazdička.
Už jen prototypy
Ke konci výroby, tím mám na mysli rok 1982, se šetřilo, kde se dalo. Lak, materiály, nálepky atd. O pár let později se našly snahy vyrábět další padesátku, ale zůstalo se jen u prototypu podobnému právě Jawě 90 a Simsonu 50. Kvůli našemu tehdy uzavřenému trhu jsme neměli moc možností vybírat si ve více modelech slabších ale i silnějších kubatur. Vždyť v době, kdy světlo světa spatřil první Pařez měla Yamaha v nabídce přes 50 motocyklů a mi jsme si museli vystačit s několika modely na které nám stačí obě ruce pro spočítání.
Tímto nijak nechci hanit naše výrobce. Se svázanýma rukama těžko můžete roztáhnout křídla. Jawa byla, je a bude čistě srdeční záležitostí. Doby, kdy motocykl byl praktickým a levným dopravním prostředkem, jsou za námi a my se můžeme jen kochat a bavit se ze společnosti našich jednostopých přátel.
Text: Miloslav Bočinský
Foto: archiv autora
