Gent najdeme v Belgii v oblasti zvané Vlámsko. Oostende je zase malé městečko na pobřeží, které kromě velké pláže nenabídne skoro nic. Proč jsme tam vyrazili? Odpověď je jednoduchá: Každý zná Brusel, každý viděl budovu parlamentu EU a slavné Atomium, každý navštívil pobřeží na jihu Evropy, tak proč nezkusit něco nového?
Vydáno: 4.6.2008
Trasa vedoucí přes Německo, Nizozemsko a Belgii nabídne téměř 100% dálnic. Takže nasedat a jedem. Startujeme v půl sedmé večer v domnění, že v noci bude slabý provoz. Po tradičních průtazích, protestech ekologů a jiných problémech spojených se stavbou nejrychlejších komunikacích je konečně kompletní trasa z Prahy do Rozvadova a to včetně obchvatu Plzně. Za necelé dvě hodinky jste na hranicích. Už bylo opravdu na čase.
Během první části naší cesty se setkáváme na každém rohu s předjíždějícími kamiony. Nevím co se s tímto problémem dá dělat. Chápu řidiče, kteří dokážou jet o trochu rychleji, že je nebaví zbytečně čekat za pomalejším kolegou, ale je neskutečně otravné každou chvíli brzdit, pak deset minut jet sotva devadesát a nakonec se opět rozjíždět na dálniční limit.
První zastávkou se stala poslední čerpací stanice v ČR. Vlastně nevím, proč jsme tam stavěli. Asi ze zvyku, že na hranicích se dotankuje plná nádrž aby se v okolních zemí nemusela kupovat drahá nafta, ale litr za 36 Kč je dost a jak v Německu, tak v Nizozemsku i Belgii jí koupíte prakticky za stejné peníze.
Konečně EU bez hranic
Po pár následných kilometrech přijíždíme na hranice. Žádný celníci tu už dávno nejsou a cizinu oznamuje pouze prázdná celnice a značky s nápisem státu, do kterého vjíždíte. Prázdné budky jsme po cestě potkali pouze na českých hranicích. Během další cesty jsme už plynule míjeli pouze zmíněné cedule.
Za hranicemi se dálnice změní na A6 a po ní pokračujeme, kam až to jde. Bohužel kus chybí a my musíme sjet na A93 směr Regensburg. Vzhledem k tomu, že jsme chtěli udržet přijatelnou spotřebu, nepřekračujeme rychlost 160 km/h. Navíc se dost často setkáváme s omezeními na pouhých 120 km/h. Po chvilce jízdy už odbočujeme směr Nürmberg na B85. Nudná jízda za autobusem končí předjížděcím manévrem a zanedlouho přichází opět dálnice A6.
O tom, že i Německo má nekvalitní dálnice jsme se záhy přesvědčili. Povrch není kdo ví jaký a navíc přichází dvě uzavírky a snad nekonečná jízda osmdesátikilometrovou rychlosti mezi zdí a krajnicí. Tímto tempem tam pojedeme týden. Takže po osvobození z uzávěrky zkouším, co náš společník Toyota Auris dokáže. Rychlá jízda končí dost nečekaně kolem půlnoci.
Neplánovaný spánek
Proti očekávání provoz neslábne. Naopak, čím více se blížíme Frankfurtu, aut na dálnici přibývá. Naštěstí máme k dispozici občas i tři pruhy, takže nějaký předjíždějící kamion nás moc nezajímá. Idylka končí na dálnici A3 v okolí Würzburgu. Z ničeho nic začala auta zastavovat a bylo jasné, že je zle. Ještě deset minut jsme naivně zůstali v autě a doufali, že se to rozjede. Omyl. Český řidič kamionu stojící přímo vedle nás hlásí, že tam je „pusinka“ a kamion přes celou vozovku. Za chvíli projíždějí hasiči a další záchranné jednotky. Německé rádio nakonec celou situaci potvrzuje s tím, že kolona dosahuje přibližně 25 kilometrů. Po vzoru onoho kamioňáka si sklápím sedadlo a usínám. Prý to bude do rána.
Naštěstí mě po hodině probouzí houkání nákladního vozu. Okolo je vidět že se něco děje. Ještě rychle zabouchat na českého dálničního kamaráda a vyrážíme. Po třech hodinách stání! Příčinou byl havarovaný kamion převážející osobní vozy. Další cesta probíhá podle plánu. Míjíme obrovské Frankfurtské letiště a nad ránem projíždíme hranice s Nizozemskem.
Jedna velká magistrála
Zemí zaslíbenou konopí projíždíme během chvilky a ocitáme se v cílovém státu naší trasy. První zajímavostí je, že dálnice jsou osvětlené. Nebo lépe řečeno jsou všude okolo lampy. Při zpáteční cestě jsme se přesvědčili o tom, že proud je drahý a tak mimo města jsou lampy stejně zhasnuté. V Belgii vás omezí na 120 km/h a ty jejich dálnice, to jsem ještě neviděl. Jak jsem litoval, že nemám nějaké auto, které má aktivní tempomat a nějaký ten systém, který by hlídal vyjetí vozidla z pruhu. Kdybych takový vůz měl, v klidu bych si mohl za volantem ustlat.
Dálnice jsou totiž až odporně rovné. Jedete půl hodiny po totální rovině bez jakékoli zatáčky. Vinou tříhodinového zdržení jsme se dostali do Antverp právě v hodinu ranní špičky a podle toho to také vypadalo. Provoz mi připomínal dobře známé situace z Prahy. Pokud jsme se potřebovali dostat do jiného pruhu, byla potřeba trochu odvahy a drzosti. Ale na to jsme vlastně zvyklí. Po chvilkovém stání na odporně rovné magistrále bereme naftu a směřujeme do Gentu. Pro změnu zase rovně.
Za necelých jedenáct hodin jsme konečně v jednom ze dvou cílů naší cesty. Jízda po městě je opravdu zajímavá. Lidé si z dopravního značení nic nedělají. Chvíli jsem byl slušný řidič z cizí země, ale když jsem viděl, co se děje například na železničním přejezdu, rychle jsem se přizpůsobil. Totiž světelné zařízení začalo oznamovat, že se blíží vlak. Takže samozřejmě zastavím. Ale z proti jezdila auta vesele dál, řidiči stojící zamnou se nervózně lepili na nárazník červeného Aurise a cyklistům jsou nějaká červená světla úplně ukradená.
Kolo je zde hlavní dopravní prostředek a jak jsme se přesvědčili, pro jízdu do centra a vůbec po městě se hodí mnohem více než auto. Cyklisté zde mají vlastní cesty, přechody, semafory. Za jízdu po chodníku na kole dokonce hrozí pokuta. Kolo můžete umístit do všudy přítomných stojanů. Naopak parkování s autem v centru vás bude stát nějaké to euro a navíc se s vozem ani všude nedostanete. A tak po vzoru ostatních řidičů přestáváme respektovat zákaz vjezdu i zastavení.
Gent
Město s rozlohou přibližně 156 kilometrů čtverečních leží 55 km od Bruselu. V současnosti je označováno jako přístavní a universitní. Pokud sem přijedete jako turisté, určitě nebudete zklamáni. Gent totiž nabízí starou architekturu, moderní budovy a krásné vodní kanály. Za prohlídku stojí zvonice Belry nebo hrad Gravensteen. Uvnitř najdete muzeum mučících nástrojů. Navíc věž tohoto hradu nabídne krásný výhled na město.
Dalším lákadlem je katedrála svatého Bavona, muzeum současného umění a hlavně nábřeží Granslei a Korenlei. Okolo kanálu stojí cechovní domy s velice zajímavými štíty a dohromady zde najdete báječnou atmosféru.
Poslední hodinka
Závěrečná část naší cesty vede po dálnici až do městečka Oostende. Takže jedeme jak jinak než rovně a to pořád. Zajímavé je, že na rozdíl od českých řidičů drtivá většina Belgičanů dodržuje předepsanou rychlost. Stojí to hodně úsilí. Po takhle rovné dálnici by se dalo jet s maximálním klidem 250 km/h. Co se dá dělat. Po závěrečné hodince jízdy nás vítá mořský vzduch, studený vítr a prázdné ulice městečka Oostende.
Oostende
Městečko na pobřeží bylo v dávných dobách považováno za velice proslulé lázně. Písčitou pláž lemuje velice dlouhá promenáda. Dnes ideální pro kolečkové brusle či kolo. Okolo promenády se nachází nespočet obchodů, hotelů a nejrůznějších podniků. Mimo hlavní sezónu jich byla velká část zavřená
Za návštěvu stojí zejména rybářská čtvrť, plachetnice Mercator na které se nachází námořní muzeum, městské akvárium, stometrová Evropská věž nebo pobřežní opevnění z obou válek.
Když jsem po návratu parkoval Toyotu Auris před redakcí, musel jsem celý výlet hodnotit velmi pozitivně. Belgie jako taková je zajímavá zemně a turistům má co nabídnout. Díky dálnicím cesta netrvá příliš dlouho a navíc se v Německu, Nizozemsku ani Belgii neplatí žádné poplatky za použití zdejších komunikací. Jako bonus pak dostanete naftu levnější přibližně o jednu korunu na litr. Takže konečné hodnocení: doporučuji.
Náš společník
K cestě jsme využili testovanou Toyotu Auris 1,4 D-4D. Že to byla právě tato Toyota je pouze náhoda, nic plánovaného. Jak se ale později ukázalo, náhoda to byla velmi šťastná, protože pro tři pasažéry to je vůz přímo ideální. Nechci prozrazovat detaily, musíte si počkat na podrobný test. Nicméně řeknu, že to je vůz pohodlný, dostatečně rychlý a hlavně úsporný. Konečné score naší cesty bylo 2267 km s průměrnou spotřebou 5,9 l/100 km. K tomu je nutno dodat, že jsme se nijak neomezovali a to především při zpáteční cestě.
Trasa: Praha – Rozvadov – Nürmberg – Fraknfurt – Kolín n. Rýnem – Aacehn – Antverpy – Gent – Oostende
Kilometrů celkem: 1040 a 11,5 hodiny vinou havárie na Německé dálnici
Text a foto: Lukáš Dittrich
