V první polovině roku 1989 dokončili italští inženýři po 19 měsících vývoj nového kupé, které se tak mohlo oficiálně představit pod označením ES 30 na autosalonu v Ženevě. Tento automobil měl demonstrovat potenciál a sportovní ambice značky, a to se povedlo na sto procent.
Vydáno: 20.6.2009
Označení ES 30 v sobě skrývá slova Experimental Sportscar, třicítka pak představuje objem motoru. Ten měl rovné tři litry, ale o něm až později. Základ tohoto kupé byl převzat z modelu Alfa Romeo 75. Pro lepší rozložení hmotnosti využíval tento automobil uspořádání transaxle, tedy motor vpředu a spojka s převodovkou a rozvodovkou v jedné skříni u zadní nápravy. Ta byla použita v provedení DeDion (kombinace tuhé a výkyvné nápravy).
Vůz byl oproti modelu 75 kratší o 560 mm, dosahoval tedy délky 4060 mm, ale rozvor náprav byl zachován na hodnotě 2510 mm. Na šířku měl automobil 1730 mm, na výšku 1300 mm, především byl ovšem snížen o rovných 90 mm.
Aerodynamika především
Základ karoserie tvořila konstrukce z ocelových plechů, na kterou byly lepeny plastové díly karoserie. Jednalo se o metakrylovou pryskyřici vyztuženou skelnými vlákny. Údajně se při tvarování karoserie myslelo daleko více na aerodynamiku, než na design. Svědčit o tom má součinitel odporu vzduchu cx=0,3, ale vzhled k zahození rozhodně není.
Kromě patřičně tvarovaných dílů využíval vůz také upravenou podlahu, která odstraňovala vztlak vznikající při jízdě. Navíc vybavili konstruktéři kupé ES 30 hydraulickými tlumiči. Díky nim se mohla měnit světlá výška. Automobil se uměl snížit až na pouhých 60 mm. Šestnáctipalcové disky byly obuty do pneumatik Pirelli P Zero o velikosti vpředu 205/55 ZR16 a vzadu 250/55 ZR16.
Šest válců a dva ventily
Motor pochází z nejsilnější verze modelu 75. Jedná se o celohliníkový vidlicový šestiválec s úhlem rozevření válců 60° a dvěma ventily na válec. Maximální výkon činil 155 kW (210 k) při 6200 otáčkách za minutu, průběh točivého momentu dostal plochou křivku, přičemž nejvyšší hodnoty 245 Nm bylo dosaženo při 4500 otáčkách.
Ve výfukovém potrubí redukoval odcházející plyny řízený katalyzátor. Na rozdíl od běžné varianty mohla využívat tehdejší novinka lepší elektronické vstřikování paliva. Zrychlení z nuly na 100 km/h zvládla tato Alfa Romeo za 7 sekund. Maximum zůstalo na hodnotě 245 km/h.
Následován roadsterem
V roce 1989 byl dokončen vývoj a připravena výrobní linka na karosářské díly. Mohla tak začít produkce sériových kusů, která byla ovšem omezena na pouhých 1000 vozů. Prvních jedenáct zákazníků mohlo začít jezdit v novém kupé ještě koncem roku 1989. Největší část vyrazila do světa až v roce 1991.
Označení ES 30 bylo nahrazenou zkratkou SZ (Sprint Zagato). K dispozici byla pouze jediná barva, tedy jasně červená s názvem Rosso Alfa. Pouze vůz, který používal sám Andrea Zagato byl kompletně černý.
Krátce po odhalení si vysloužila Alfa Romeo SZ přezdívku od italských médií Il Monstro. Tato příšera, nebo chcete-li monstrum, byla nakonec vyrobena v počtu 1036 kusů včetně prototypů. Výroba byla ukončena v roce 1991. O rok později odstartoval prodej dvoumístného roadsteru RZ – Roadster Zagato. S celkovým počtem 284 automobilů byla ukončena výroba v září 1993.
Text: Lukáš Dittrich
Foto: Alfa Romeo, internet
