Volvo C70 2.0 D: vzpomínka na léto

TEST: Jeden by řekl, že ve Skandinávii příliš mnoho teplých letních dnů nemají, tak proč se pouští do stavby kupé-kabrioletu? Odpovědí může být jejich stále stoupající obliba na trzích v Evropě nebo USA. Navíc už sama konstrukce dělá z vozu auto pro celý rok. V jednom z posledních teplých týdnů jsem proto vyzkoušel Volvo C70 s dvoulitrovým dieslem pod kapotou.

Vydáno: 6.10.2008

Přiznám se, že se těžce orientuji v označení modelových řad Volva. Máme tu linie C, S, V a XC a ty pak doprovází čísla 30 až 90. Aby to bylo ještě trochu komplikovanější, byl jsem upozorněn, že kupé-kabriolet C70 je platformou založen na S40 a V50. Důležité je ale uvědomit si, že pod označení C70 se skrývá jediný vůz bez střechy z portfolia značky. Další teorie by už mohla začít být nudná.

A tak si vůz raději prohlédněme. Ze všech úhlů působí pěkně do detailu vypilovaným designem. Ano, zpředu vypadá jako S40, od tlustého A-Sloupku se ale vše mění. Pokud máte střechu nahoře, je velké kupé opravdu nepřehlédnutelné, a se střechou schovanou v kufru dokonce ještě více přitahuje pohledy okolí. U kupé-kabrioletů bývá problém velká plochá záď, která z vozu dělá nedotaženého šeredu. Volvo C70 ten případ není, mohutné zadní partie působí vznešeným dojmem. Ten jen trochu kazí anténa na pravé straně, mohla se klidně schovat do A-sloupku.

Volvo každým coulem
Základ v řadě S40 je patrný také v interiéru. Palubní deska je v podstatě shodná. Jde opět o ten jeden oblý plastový masiv doplněný přehlednou středovou konzolí. Ta je (jak se stalo u Volva zvykem) tenká a vytváří tak pod sebou malý odkládací prostor třeba pro pouzdro na brýle. C70 má také shodné přístroje pocházející z nižších verzí, palubní počítač tedy nenajdete vprostřed budíku, ale na displeji mezi ukazateli. Líbil se mi sportovně tvarovaný volant potažený kůží a doplněný o chrom, který se jinak montuje hlavně do modelů s paketem R-design.

Sedadla testovaného kousku byla potažena světlou kůží a poskytovala značný komfort na úkor bočního vedení. Vpředu je místa hodně, svůj podíl na tom nese právě vzdušná palubní deska. Na zadních místech je to už horší, ale to je očekávatelné. Pokud vpředu sedí člověk středního vzrůstu, pár kilometrů by se na zadních sedadlech mohl svézt i dospělý. Jinak jsou to spíše dětská místa. Stejně zde nejčastěji budete mít windshot, aby vám se staženou střechou nefoukalo za krk.

Střecha není nejrychlejší

U kupé-kabrioletu je samozřejmě jednou z nejdůležitějších položek střecha. Ta u C70 při svém skládání vytváří úžasnou podívanou plnou ladných pohybů. Jen by jí to nemuselo trvat tak dlouhou. Necelá půlminuta potřebná ke stažení nebo natažení konstrukce je v dnešní době docela dost, zvláště když přitom celou dobu musíte držet tlačítko a stát na brzdě. Na semaforech to nemáte šanci stihnout, takže budete muset vždy někde zastavit. Myslím si, že při takové rychlosti do 30 km/h by se střeše nic nestalo a odpadl by i faktor stresu: co když to nestihnu!

Pod velkou plochou zádí najdete na kupé-kabriolet velký zavazadlový prostor, konkrétně se do něj při střeše nahoře vejde 417 litrů zavazadel. To už na delší výlet ve dvou bohatě stačí. Pokud střechu sundáte, v kufru je místa málo, ale s tím se musí u aut se pevnou konstrukcí počítat. Pro snadnější přístup k věcem je tu tlačítko, které složenou střechu mírně povysune nahoru a vy můžete rukou hrábnout dovnitř.

Nafta? Žádná hanba!
Byly doby, kdy spojení otevřeného vozu a naftového motoru znělo jako sprostá nadávka. Dnes to ale neplatí a dobrým důkazem toho je například Volkswagen Eos, který jsme před nedávnem také testovali. Volvo C70 mělo pod kapotou dieslový dvoulitr, který se rozhodně neměl za co stydět. Pokud máte střechu dole a startujete za studena, je vám jasné, co máte pod kapotou. Ve vyšších rychlostech se ale motor chová klidně a rozhodně nechrochtá, jak se tomu stávalo ještě před několika lety. Navíc v kabrioletu vše překryje foukání větru do vlasů a další okolní zvuky, takže na naftu pod kapotou jednoduše zapomenete.

Připomenou vám ji ale trošku průměrné výkony. Agregát 2.0 D dosahuje maximálního výkonu rovných 100 kW (146 koní) při 4000 otáčkách za minutu, přičemž maximálního točivého momentu 320 Nm se dočkáte ve dvou tisících otáčkách. Motor tedy táhne rovnoměrně, ale nijak výrazně prudce. Nechybí mu sice chuť a hbitá reakce na plyn, žádný sprinter to ale není.

Od prvního okamžiku s ním je mi tak jasné, že s touhle pohonnou jednotkou budou jezdit zejména ti, kteří od jízdy očekávají hlavně pohodu a žádný spěch. Tomu také odpovídá i zrychlení z nuly na stovku za 11 sekund a maximální rychlost 205 km/h. Nejde o žádný spěch, ale zase neurazí a předjíždění s ním nikterak nebezpečné není.

Klídek a leháro
Pohodové jízdě po prosluněných horských klikatkách, kterou jsem si užil v Jizerských horách, odpovídá i naladění podvozku a řízení. Volant je typicky velký, menší kormidla snad ani Volvo neumí. Šestistupňová manuální převodovka je přesná a dělá z řazení radost, totéž platí i o pedálech a následné odezvě plynu a brzd. Volvu se na venkově líbí, zato ve městě moc ne. Mluvím hlavně o dlažbě, kde se naplno projeví špatně vyztužené A-sloupky, ze kterých se ozývá neustálé vrzání a skřípání. S nataženou střechou se situace alespoň trošku zlepší.

Dvoulitrový nafťák se za klidnou jízdu, ke které celou dobu vyzývá, odmění u čerpací stanice. Tam by si po kombinovaném provozu mohl říct o 6,1 litru na sto kilometrů. Já jsem se tovární  hodnotě až podezřele blízko přiblížil. Bylo to už moje druhé setkání s vozem a tak jsem ho poměrně šetřil. Výsledek: 6,4 litru nafty na sto kilometrů. V městském provozu si přičtěte dva litry navíc.

Volvo C70 využijete v létě i v zimě. Pokud jste například mladý pár, může být tenhle kupé-kabriolet klidně vaším jediným autem do rodiny, což u vozů bez střechy běžné rozhodně není. Testovaný vůz s nejvyšší výbavou Summum stojí 995 tisíc korun. Za tyto peníze dostanete kožená sedadla, kvalitní audio, vysokou bezpečnostní výbavu, ale hlavně možnost stisknutím jediného tlačítka otevřít nekonečný prostor nad hlavou a užívat si jedinečné svobody.

Výsledná známka 2

Jak hodnotila rodina Rychlých

	Antonín: Kdybych měl srovnávat s konkurencí, Volvo si poradilo se skládací střechou velmi dobře a výsledný zavazadlový prostor je dostatečný. Na předních sedadlech je pohodln jet, mnohem hůře se sedí vzadu. U kupé-kabriloteu jsem už zažil i na zadní lavici více prostoru. Dávám známku 2
	Jana: Volvo je známo díky své bezpečnosti. Líbí se mi, že i u C70 jsem našla systém BLIS, který varuje před vozidly v mrtvém úhlu zpětného zrcátka. Cena je za  prémiovou značku s takovou výbavou přiměřená, ještě před půl rokem by to bylo přes milion. Dávám známku 1-
	Nikola: Ano, Volvo vypadá jako luxusní auto a člověk se v něm cítí velmi dobře. Problém ale je, že všechna Volva jsou stejná, těžko se mezi nimi rozlišuje a jejich design je takový ustrnulý na jednom bodě. Buď se vám líbí, nebo vás vůbec nevzrušují. To platí i v případě C70. Dávám známku 3
	Tomáš: Dvoulitrový nafťák pod kapotou není zrovna sportovní trhák. Lepší by bylo určitě sáhnout po nabízeném naftovém pětiválci D5. Kdo chce ještě více zábavy, vezme si T5, tam ale pozor na spotřebu. Dvoulitr mě nenadchl, ale ani nezarmoutil. Prostě střední cesta. Řízení je přesné, jen volant by nemusel být tak velký. Dávám známku 3
Jak a proč hodnotí naše rodina Rychlých.

Text: Jan Markovič
Foto: Zuzana Procházková

PARAMETRY

Základní cena v provedení Summum: 995 000 Kč

Galerie