Toyota je až po krk v problémech, což se mnohým takzvaně hodí do krámu. Pomineme-li spekulace o GM a jeho zásluhách na tomto skandálu, pak se na tomto mohou dobře přiživit také média. Lidé mají rádi divoké příběhy, tragické události, skandály. Budou je patřičně hltat a nám poroste čtenost, sledovanost atd. Předkládám malý návod, jak správně vyrobit takovou zprávu.
Vydáno: 18.3.2010
Důležitý je základ a shrnutí faktů. V případě Sikese a jeho problémů na californské silnici číslo osm šlo o to, že se údajně při předjíždění zasekl plynový pedál, jak se to v poslední době u Toyot běžně stává, že ano. Takto poškozený vůz urazil 30 mil a pohyboval se rychlostí až 90 mph. Když nevěděl jedenašedesátiletý důchodce co s nezastavitelnou Toyotou, učinil rychlé rozhodnutí a, jak je to v Americe běžné, zavolal na číslo 911, tedy tísňovou linku.
Operátor vyslal hlídku, která dojela Prius, navázala s řidičem kontakt a poradila, aby použil ruční brzdu, případně vypnul motor. Sikes zatáhl ruční brzdu, vůz začal zpomalovat, pro jistotu ho ovšem policista předjel a… v tomto bodě se informace liší. Někde se uvádí, že ho zastavil policejním autem, jinde naopak, že ke kontaktu nedošlo. Vše dobře dopadlo, automobilka následně prohlásila, že Sikesův vůz je v pořádku a už se zcela určitě chystá další soudní proces o pořádné odškodné.
1. Dbejte na první dojem
Základem všeho je upravit text tak, aby vypadal, případně zněl hned od začátku hrozivě. Takže jako příklad můžeme uvést ony číselné údaje. Z originálních jednotek je musíme pro českého konzumenta převést do jemu srozumitelné formy, což se udělá velmi jednoduše, 30 mil je cca 48 km, 90 mph je zhruba 145 km/h, ale to není ono. Nepozorný čtenář na to jen tak mrkne a řekne si, že to není nic hrozného, takovou rychlostí jezdí každý. Musíme to tedy upravit, zaokrouhlením se nic nezkazí, vždyť o pět km/h více nebo méně, co na tom záleží. Takže poškozený vůz ujel 50 km a rychlost byla 150 km/h. Jo, ta pětka tam vypadá mnohem lépe než čtyrka.
2. Polopravda, základ všeho
Velmi užitečné také je občas přihodit nějaké to slůvko navíc, ale musí být pěkně šťavnaté. Na druhou stranu to ale zase nesmí být lež. Dobře k tomu poslouží citát z videa týkajícího se této události, které se před časem objevilo na jednom z českých serverů. “Nezvladatelná a neovladatelná Toyota se proháněla po silnici…“ To je přesně ono! Prius byl opravdu nezvladatelný a neovladatelný, nešel regulovat plyn. Ale laik se po přečtení zhrozí, protože to na první pohled vypadá, jako že japonský hybrid nebylo možné řídit, tedy že jel, kam se mu chtělo a vsadím se, že Sikese uvnitř navíc zamkl, což je také pravda, ale v zájmu senzace nepište, že to dělá každé druhé auto. Slovo ovládat si všichni většinou spojí se řízením, tedy kroucením volantem, jak jednoduché. A můžeme přihodit také to, že jízda byla divoká (to určitě byla). Stejně by situaci vystihlo slovo rychlá, ale to není tak dobré. Obdobně pak poslouží tvrzení, že policista řidiči Priusu zachránil život tím, že se dostal se svým autem před jeho a obě společně zastavili. Ano, zachránil mu život, protože mu poradil, co má dělat (to mohl udělat i dispečer) a že vozy společně zastavily? V kontextu předchozího z toho vyplývá, že policista zabrzdil před Priusem a tak ho zastavil. To ovšem nevíme úplně jistě, ale nelžeme, protože i kdyby to pravda nebyla a automobily se vůbec nedotkly, rozhodně společně zastavily.
3. Jak je ta čeština krásná
Náš bohatý jazyk pak poskytuje ještě takové koření. Stačí totiž zaměnit třeba dvě písmenka a hned je to o ničem jiném. Nejklasičtější příklad je rychlost. Toyota dosáhla rychlosti až 150 km/h, přes 150 km/h, kolem 150 km/h. To souvisí z pravidlem č.2, pokud tam byl kopec dolů, tak se mohl Sikes pohybovat klidně rychlostí 151 km/h, takže žádná lež, ale laik si opět představí 160 km/h a to už je velký fofr.
Výsledek?
Nezvladatelná a neovladatelná Toyota Prius se proháněla v pondělí odpoledne po Californii (všimněte si, že je to opět pravda, ale zní daleko lépe, než napsat, že vůz ujel pouze 50 km). Jedenašedesátiletému důchodci se při předjíždění zasekl plynový pedál a, ačkoliv řidič usilovně brzdil, vůz nekontrolovatelně zrychloval (opět zajímavost. Z příběhu je evidentní, že muselo dojít ke stavu, kdy se síla motoru vyrovnala s jízdními odpory, tedy vůz zrychlovat přestal. To ale neuvádějte, protože by to nebylo dost senzační.). Hrůzu nahánějící jízda trvala 50 km a neovladatelný Prius se řítil rychlostí přes 150 km/h. Zoufalý řidič Sikes zavolal (udivuje mne, jak zoufalí Američané dokážou v kritických chvílích telefonovat) tísňovou linku 911 a operátor okamžitě vyslal rychlý policejní vůz na pomoc. I přes snahu hlídky nebylo zastavení porouchané Toyoty jisté, a tak se policista rozhodl k neobvyklému manévru, kterým zřejmě zachránil nešťastnému důchodci život. Předjel před jeho Toyotu, přibrzdil a oba automobily se konečně zastavily.
Co z toho?
Toyota je po krk v problémech. Jestliže se prokáže, že úmyslně prodávala vadné automobily, díky kterým došlo k tragickým nehodám, pak je tato automobilka skutečně zavrženíhodná. Divím se pouze tomu, že k těm nejhorším případům došlo v Americe, že se evidentně několikaletý případ vytáhl právě v době krize, tedy ve stejné době, kdy američtí giganti mají co dělat aby nezanikly, no a nakonec je zajímavé také to, že před vypuknutím skandálu Toyota vládla tomuto trhu (a to nemluvím o případu Sikese jako takovém, protože ten je zvláštní od začátku do konce).
Ze všeho nejvíce mi ovšem vadí to, jak všichni ochotně případ Toyoty medializují. Poslední kapkou bylo právě ono nedávno vydané video, kde se prezentují určitá fakta, ale po desetiminutovém hledání na internetu lze dojít k faktům trochu jiným, případně k dalším, která ovšem vrhají na celou věc trochu jiné světlo.
Jde o vážný problém, to nepochybně, ale byl bych rád, kdyby média nedělala „z velblouda mamuta“. A vy, vážení a milí naši čtenáři, než zaujmete nějaký názor, podívejte se prosím na stejnou věc u více zdrojů. Na závěr jedna informace k tématu svolávacích akcí. Pokud přijde nějaká novinka na trh, jsou tyto akce naprosto běžné (samozřejmě ne v takové míře). Jak nám sdělil jeden nejmenovaný technik, například u Opelu mají v daném servisu za poslední rok pět centimetrů tlustou složku o svolávacích akcích. Obdobně na tom jsou automobilky typu Peugeot, Citroën, Volvo, Mercedes, Fiat… zkrátka všichni, jen se o tom tolik nemluví.
Text: Lukáš Dittrich
Foto: Zuzana Procházková
